Nesnášíš náboženství? Bůh také ne!

Většina ateistů má jistě za to, že křesťané jsou nějací šířitelé jakéhosi spasení, chodí do kostela uctívat papeže nebo se shromažďují ve sborech a tam plánují příchod Aštara Šerana s Ježíšem v patách nebo rozdávají časopisy Strážná Věž, které píší o příchodu Ježíše a proto musíte podepsat přiloženou smlouvu o odevzdání svého majetku a žít v celibátu. Že křesťané jsou otravní a nepříjemní lidé, násilně vnucují své náboženství, stále dodržují spoustu a spoustu zákonů, jsou svázáni desaterem a neumějí si pořádně užívat života... STOP! Takto to opravdu není.

Je třeba rozlišovat jednotlivé skupiny křesťanů, respektive pseudokřesťanů. Například Katolíci, Jehovisté, Vesmírní Lidé a podobné ohavnosti. Každé náboženství má totiž své (lživé) učení odvozené z Bible nebo jiných spisů. V Bibli se ale přeci nepíše o chození do kostelů, autoritě papeže, modlení se k Panně Marii a jiným zemřelým osobám (tzv. svatým), modlení se s růžencem, uzavírání se do klášterů, očekávání příletu kosmické lodi, která nás spasí, upalování čarodějnic, povinném celibátu nebo nějakém přehnaném uctívání a strachu před hrozivým Bohem všeho zla, který vás za hřích pošle do pekla. Dokonce i krucifix s Ježíšem není pro křesťanství košer.

To pravé křesťanství je totiž osobní vztah s Bohem. Nemusím se modlit v kostele s trapným řetízkem k soše některého ze "svatých". Modlím se kde chci a přímo k Bohu, protože On je vždy se mnou. Modlitba není odříkávání básniček a sáhodlouhých textů, modlitba je totiž rozhovor s Bohem! Řeším s Ním své potíže jako s nejvěrnějším přítelem. Zároveň pro mě není nikdo větší autoritou, nežli Bůh sám. Nemám strach z Boha, mám předním bázeň (jako když dítě nechce zklamat tátu). Věřím, že Bůh seslal svého Syna Ježíše Krista na zemi, aby za ně zemřel a tím očistil lidi od hříchu a naučil je milovat, odpouštět a žít pro Boha. Kdyby to neudělal, žijeme všichni v obrovské lži, hříchu a bezlásky. A já miluji pravdu a Boží lásku. Díky Bohu nejsem jen loutkorobot nebo zvíře bez ducha, ale Člověk, který konečně cítí naplnění a objevil smysl života. Chci krásný věčný život v nebi, ne strávit věky věků v prostoru plném tmy, věčné bolesti, strachu, nenávisti a utrpení. Mám díky Pánu jistotu, že budu žít věčně po Jeho boku. Chovám k Bohu takovou lásku, že jí nelze vyjádřit tisíci slovy. Přitom stačilo tak málo, říci si o ten dárek, který Bůh nabízí zcela zdarma. Otevřít své zatvrzelé srdce, nebýt hloupý a dát Bohu šanci, aby se mi mohl předvést a žít se mnou, chránit mě a pomáhat mi. Dáš Bohu také šanci?

A proč že vám křesťané stále cpou nějaké spasení? Je to jako kdybyste (pokud jste žena, muži se musí vžít do představy) si objednala novou rtěnku z Avonu za velmi velmi směšnou cenu. Zjistila jste, že je úplně skvělá, má krásnou barvu, lesk, dlouho vydrží – jednoduše splňuje dokonale všechny požadavky, které ženy od rtěnky chtějí. Vy víte, že lepší rtěnka na světě neexistuje a že rtěnky vašich kamarádek jsou proti této ubohé - buď se hned smyjí, nemají takový lesk, jsou zbytečně drahé nebo rty dokonce vysušují a vaše kamarádky se kvůli tomu trápí, i když to na nich na první pohled nepoznáte. Necháte je používat stále stejně špatné rtěnky, nebo jim doporučíte tu vaší?

To, jestli vám někdo křesťanství nutí, je věc individuální. Bible se k tomu vyjadřuje tak, že má každý svobodu rozhodnutí a nelze (je zbytečné) nikoho k přijetí daru spasení nutit, jelikož o tento dar si musí říci každý sám a od srdce.

PS: Celá má rodina je nevěřící a mé rozhodnutí je dobrovolné, nejsem nikým manipulován.